Uměla inteligence a její propojení s HR

Patrně nejdiskutovanější technologickou novinkou poslední doby je umělá inteligence (AI). Těžko bychom dnes hledali oblast, do které umělá inteligence nemá ani sebemenší přesah. Vlivu této novinky neunikla ani oblast personalistiky a HR a AI pomalu ale jistě zasahuje i do práce náborářů.

Zatímco v některých oblastech umělá inteligence díky svým možnostem představuje přímou konkurenci pro zaměstnance, v personalistice se jedná o vítaného parťáka, který práci spíše ulehčuje.

Zjednodušení přináší pomocník sestavený z jedniček a nul již na začátku náborového procesu. Pro AI již v dnešní době není žádným problémem sestavit perfektní inzerát, odpovídající podmínkám, které personalista zadá na vstupu. Jediným limitem tak je vyjadřovací schopnost náboráře, který musí na vstupu dát dostatečně jasné a srozumitelné zadání.

Zde však zapojení umělé inteligence nekončí. Stroje dnes zvládnou také automatizovat hledání a filtrování doručených životopisů. Díky pomoci počítače tak odpadá nutnost procházet každý jednotlivý životopis. AI všechny projde a na základě zvolených podmínek je analyzuje a vyhodnotí ty, které budou nejlépe odpovídat požadavkům.

Kromě psaní inzerátů a analýzy CV může umělá inteligence sloužit také ke sbírání a analýze veřejně dostupných dat na internetu a na sociálních sítích. Otázkou je, jaký vliv bude mít tato funkce na chování lidí na internetu. Panují názory, že by mohla vést ke kultivaci digitálního prostoru, jelikož si budou lidé uvědomovat důsledky svého chování. Výlevy, kterých by se často v běžném živote nedopustili, a ke kterým online svět tak trochu svádí, by jim totiž mohly v budoucnu při ucházení se o zaměstnání výrazně zkomplikovat situaci. Oponenti ovšem kontrují s tím, že by člověk neměl být souzen za „úlety“ v internetovém prostoru a vždy by měl při posuzování uchazeče hrát roli především zdravý rozum. Dostáváme se tak do fáze, ve které je personalista a jeho lidský úsudek nepostradatelným prvkem.

Výše zmíněná situace otevírá mnohem větší téma, se kterým se nepotýkají pouze náboráři, ale lidská společnost jako taková, a to je otázka etiky. Umělá inteligence totiž pracuje a zdokonaluje se na základě dat, která do ní zadáme. Ta pak musí být dostatečně zabezpečena a chráněna před zneužitím. V tomto případě to tedy vypadá, že má AI i lidská společnost ještě velký kus práce před sebou. Další hrozbou ze strany počítače je možnost diskriminace. Stroj totiž posuzuje přesná a exaktní data o jednotlivých uchazečích a schází mu schopnost posoudit širší kontext celé situace.

Závěrem je důležité zmínit fakt, že tom, jakým směrem se bude vyvíjet zapojení umělé inteligence do naší práce, budeme do jisté míry rozhodovat my sami. Otázkou, nad kterou by se měl každý z nás zamyslet, je to, do jaké míry chceme AI nechat, aby nám pomáhala a zlehčovala naši práci. Byla by totiž škoda nevyužít možností, které nám nejnovější technologie nabízí. Druhou stranou mince však zůstává možnost, že se jednoho dne probudíme a zjistíme, že si AI hravě poradí i bez nás.